Joshua Tree National Park a Kalifornská poušť

18.7. – Je neděle a brzy ráno vyrážíme do Joshua Tree National Park. Do parku vjíždíme ze severu a obdivujeme stromy, které tu rostou ve zvláštní krajině. Celý park včetně okolí je totiž totálně vyprahlá poušť, i když na mapě je zakreslen zeleně. Procházíme se mezi stromy a spoustou kamení (granitové formace), obdivujeme uměle vytvořenou přehradu (z počátku 19 stol.) na zadržování vody, hyeroglify ve skále a také (s úlekem a údivem) potkáváme muflona (desert bighorn sheep). Zajíždíme na vyhlídku, z které nás vyhánějí nějaké zdrogované a do všeho bourající vosy a razíme směrem do jižní části parku. Teplota vzduchu je tady přes 40 stupňů, v zimě prý nad dvacet. Ještě před odjezdem z parku se procházíme mezi kaktusy. Tom je s nimi dnes nějaký kamarád. Ze začátku parku si na jeden šáhnul (úmysl) a zůstaly mu drobné štětinky v prstu, no a ke konci se o jeden velký opřel (nehoda), takže mu zůstaly obrovské ostny v rameni. A vůbec nechtěly mrchy ven. Kolem šesté dorážíme do campu kousek od Palm Springs (350 dní v roce je zde slunečno), odkud nás ale strážkyně posílá jinam, jelikož v jezeru se koupat nesmí a bazén je zavřený. Jedeme do Národního parku na břehu Salton Sea. Při západu slunce se koupeme v botách, abychom se nepořezali o ostré lastury, v totálně přesoleným a horkým jezeru (slanost o 25% více jak v moři je taková, že si člověk lehne na vodu jak mrtvola). Teplota vzduchu je stále něco ke čtyřicýtce a od uvaření nás zachraňuje jeden campující chlapík, který nám dává led na pití, dřevo na oheň (opékáme párky k večeři), tuňáka s plackama a připíjí si s námi pod hvězdnou oblohou červeným vínečkem na zdraví. Přes noc led pomalu roztává, ale až do rána můžeme alespoň pít studenou vodu. Teplota v noci neklesá pod 30C, což ve stanu je lehce neúnosné. To člověk spí hoďku, dvě a probouzí se jak ho pálí oči stékajícím potem.